Nebo s kým. Například kdyby na vás někdo útočil.
Kde by to asi bylo?
Může být i vymyšlené.
Své příspěvky posílejte na adresu carolyne@post.cz do 10. 5. 2017.
carolyne Mrzimor 
Melody Bescher ze Zmijozelu získává 25 bodů.
Kde nebo s kým bych se cítila bezpečně? Míst, kde bych se cítila bezpečně je více. Určitě se cítím bezpečně doma a také v Bradavicích, ale z minulosti víme, že žádné místo není dostatečně bezpečné, když zlo usilovně pracuje na tom, aby oné místo bezpečné nebylo. Takže já se spíš zaměřím na to ,,s kým''. Nejbezpečněji se cítím po boku své rodiny nebo přátel. Můžu být kdekoliv a může se dít cokoliv, ale když na to člověk není sám a má v někom oporu vždycky je jednodušší se s danou situací vyrovnat a nemít takový strach. Například si vzpomínám na jednu příhodu z dětství, kdy mě matka s otcem vzali na výlet do lesů, stanovali jsme a tak. Byli jsme tam i s matčinou kamarádkou a jejím synem Georgem a můj otec pro nás vymyslel hru, kterou prý občas hrají i mudlové. Říkal tomu ,,bobřík odvahy''. Šlo o to, že já a George jsme měli sami projít hustým lesem, samozřejmě už byla tma a to není příjemné, ani když už jste velcí, natož když je vám sedm. Nejhorší na tom bylo, že otec rozhodl, že máme jít každý zvlášť. Šli jsme stejnou trasou, ale George měl pěti minutový náskok. Věděla jsem, že se nám nic nemůže stát, ale stejně jsem se bála každého šustnutí a aby toho nebylo málo, naši rodiče byli různě poschovávaní a schválně vydávali různé zvuky. Po necelých deseti minutách jsem byla rozhodnutá to vzdát, ale pár metrů na to, jsem narazila na George, který měl v plánu to samé a zastavil se, takže jsem ho dohnala. Oba dva jsme se začali cítit bezpečněji, když jsme byli spolu a tak jsme celou plánovanou trasu zvládli bez dalších problémů a dokonce jsme se u toho nasmáli, když jsme se snažili rozeznat zvuky lesa a našich rodičů. Takže tak, ať jsme kdekoliv nikdy se nebudeme cítit tak bezpečně, jako když jsou vedle nás ti správní lidé.
Corny
Melody Bescher ze Zmijozelu získává 25 bodů.
Kde nebo s kým bych se cítila bezpečně? Míst, kde bych se cítila bezpečně je více. Určitě se cítím bezpečně doma a také v Bradavicích, ale z minulosti víme, že žádné místo není dostatečně bezpečné, když zlo usilovně pracuje na tom, aby oné místo bezpečné nebylo. Takže já se spíš zaměřím na to ,,s kým''. Nejbezpečněji se cítím po boku své rodiny nebo přátel. Můžu být kdekoliv a může se dít cokoliv, ale když na to člověk není sám a má v někom oporu vždycky je jednodušší se s danou situací vyrovnat a nemít takový strach. Například si vzpomínám na jednu příhodu z dětství, kdy mě matka s otcem vzali na výlet do lesů, stanovali jsme a tak. Byli jsme tam i s matčinou kamarádkou a jejím synem Georgem a můj otec pro nás vymyslel hru, kterou prý občas hrají i mudlové. Říkal tomu ,,bobřík odvahy''. Šlo o to, že já a George jsme měli sami projít hustým lesem, samozřejmě už byla tma a to není příjemné, ani když už jste velcí, natož když je vám sedm. Nejhorší na tom bylo, že otec rozhodl, že máme jít každý zvlášť. Šli jsme stejnou trasou, ale George měl pěti minutový náskok. Věděla jsem, že se nám nic nemůže stát, ale stejně jsem se bála každého šustnutí a aby toho nebylo málo, naši rodiče byli různě poschovávaní a schválně vydávali různé zvuky. Po necelých deseti minutách jsem byla rozhodnutá to vzdát, ale pár metrů na to, jsem narazila na George, který měl v plánu to samé a zastavil se, takže jsem ho dohnala. Oba dva jsme se začali cítit bezpečněji, když jsme byli spolu a tak jsme celou plánovanou trasu zvládli bez dalších problémů a dokonce jsme se u toho nasmáli, když jsme se snažili rozeznat zvuky lesa a našich rodičů. Takže tak, ať jsme kdekoliv nikdy se nebudeme cítit tak bezpečně, jako když jsou vedle nás ti správní lidé.
Corny
