Před nedávnem začal školní rok a já bych chtěla, abyste mi
napsali, jaký byl ten váš první den na Hrádku. Jak jste se cítili? Kde jste
byli, co jste dělali? Vzpomene si ještě na vaše první kroky na Hrádku? Bylo to
o prázdninách, na začátku školního roku, nebo někdy během? Co se vám honilo
hlavou?
Nebojte se rozepsat, jsem zvědavá. Délka práce ať je
v rozmezí mezi půl a jednou A4, písmo vel. 12.
Příspěvky posílejte na adresu arielka.snape@seznam.cz do 26.
10. 2013 s předmětem 1den. Dodržte sovinec, jinak budete diskvalifikováni
ze soutěže!!! Každý může poslat jen 1 příspěvek, žádné opravy. Podepište se a
napište svoji kolej.
Hodnocení je tedy následovné:
30 bodů získává Amanda Lianová-Kimmel
10 bodů získávají DANDYNA a sylvians
A zde si můžete přečíst jejich příspěvky:
Amanda:
Přesně si již nepamatuju, co to bylo za den, kdy jsem se poprvé objevila na Hrádku. Jsem si ale jistá, že to bylo minulý rok, někdy touto dobou, bylo to tedy ještě poměrně na začátku školního roku. Byla jsem doma, seděla u počítače a byl už večer. Před tím jsem se bavila s Julií Lianovou a ona mi o Hrádku řekla a mě to znělo dobře. Tak jsem se rozhodla se sem zaregistrovat. Při registrování jsem byla docela nervózní. Už vymýšlení jména mi dělalo velké starosti a zabralo mi dost času, než jsem ho vymyslela. Nejnapínavější pro mě bylo ale čekání, do jaké koleje mě Moudrý klobouk zařadí. Nevěděla jsem, kam bych měla patřit, protože na mě tak nějak neseděla dle mého názoru ani jedna kolej. Přála jsem si ale, abych skončila v Nebelvíru. Nechtěla jsem tam proto, že to byla kolej Harryho Pottera, ale proto, že jsem tam měla kamarádku. Proto pro mě bylo nejprve trochu zklamání, že jsem byla zařazena do Mrzimoru. Hned po zaregistrování jsem začala pořádně prozkoumávat Hrádek. Měla jsem trochu obavy, protože v té době jsem ještě nečetla ani všechny knihy, tak jsem se bála, jestli to nebude nějak na obtíž. Proto jsem si hned pročetla školní řád, zákoník i všechny ty výnosy, abych se co nejvíce dozvěděla, jak to na Hrádku chodí, ale byla jsem z toho pořád docela zmatená. Prohledávala jsem všechny místnosti a koukala se, kde co je a snažila se, co nejvíce zapamatovat. Hned na mě ale udělala dobrý dojem moje kolej, Mrzimor. Četla jsem si diskuze, co na koleji probíhaly a hned se mi zalíbili ti lidé tam a říkala jsem si, že je to dobrá kolej. Moje zklamání, že jsem se nedostala do Nebelvíru tedy brzo opadlo. Celkově jsem ale první den byla dost zmatená ze všeho co se děje, takže moje větší aktivita začala až v následujících dnech, kdy mi Jul vše vysvětlila. Pak teprve jsem se začala ve všem dění pořádně orientovat. Jak tak zpětně na svůj první den vzpomínám, byl to jeden velký zmatek, ale rozhodně nelituju, že jsem se na Hrádek kdy zaregistrovala, naopak jsem zato moc ráda
DANDYNA:
První den na hrádku byl pro mě loni ke koci roku bylo začátkem května .Bylo fajn že jsem se mohla hned zapojit do výuky a zorientovat se jak to chodí.Docela se mi dařilo dokonce jsem se do konce roku stihla dostat do top 50 což byl velký úspěch.Už od začátku se do školy přihlašuji z domova mám tu klid na soustředění a přemýšlení .První den jsem si přečetla nástěnku s pravidnách a ceduli a školním řádem a porozhlédla se po učebnách co se budu učit a napadlo mě že by vlastně bylo fajn zkusit jen tak závěrečné zkoušky i když ze začátku když jsem u každého předmětu viděla kolik tam bylo hodin a látky tak jsem si říkala že je to až nemožné dohnat a ještě mě dorazilo zjištění že si musím výuku zálohovat neboť bude smazána což při celoročním studiu není problém teď to dělám vždy po hodině ale tehdy mi při pomyšlení že mám dva měsíce na to abych dohnala celý rok nebylo zrovna do zpěvu.Ale řekla jsem si že za pokus nic nedám a když to nestačím že se nic neděje nakonec jsem neprošla jen z run a to ještě proto že jsem poslal zkoušku jen o dvanáct hodin později ale to byla má chyba celkově to byl opravdu velký úspěch.Taky mě ten první den napadlo jaké to asi bude až ode dneška za sedm let budu absolvovat co všechno už budu vědět jak moc se za tu dobu změním?Vydržím tak dlouho studovat?Vyhraje má kolej někdy školní pohár?To byly otázky které mě napadli jako první a dodnes na ně nemám odpověď ale zatím jde vše dobře tak snad to půjde i nadále i když už teď se sama sebe ptám jak chci letos dělat čtrnáct zkoušek když loni jich bylo deset a dala jsem to jen tak tak ale stejně se na to těším a to je dobře dokud mě škola baví nic není straceno
sylvians:
VYHODNOCENÍ:
Soutěže se zúčastnili tři z vás, avšak pouze jeden příspěvek zcela splnil zadání. Další dva popisují nejen první den, ale i další postřehy, dojmy a hodnocení. Nevztahují se k prvnímu dni, ale k pobytu na Hrádku, což není správně. Přesto jsem se rozhodla příspěvky nediskvalifikovat, pouze je odměnit méně body.Hodnocení je tedy následovné:
30 bodů získává Amanda Lianová-Kimmel
10 bodů získávají DANDYNA a sylvians
A zde si můžete přečíst jejich příspěvky:
Amanda:
Přesně si již nepamatuju, co to bylo za den, kdy jsem se poprvé objevila na Hrádku. Jsem si ale jistá, že to bylo minulý rok, někdy touto dobou, bylo to tedy ještě poměrně na začátku školního roku. Byla jsem doma, seděla u počítače a byl už večer. Před tím jsem se bavila s Julií Lianovou a ona mi o Hrádku řekla a mě to znělo dobře. Tak jsem se rozhodla se sem zaregistrovat. Při registrování jsem byla docela nervózní. Už vymýšlení jména mi dělalo velké starosti a zabralo mi dost času, než jsem ho vymyslela. Nejnapínavější pro mě bylo ale čekání, do jaké koleje mě Moudrý klobouk zařadí. Nevěděla jsem, kam bych měla patřit, protože na mě tak nějak neseděla dle mého názoru ani jedna kolej. Přála jsem si ale, abych skončila v Nebelvíru. Nechtěla jsem tam proto, že to byla kolej Harryho Pottera, ale proto, že jsem tam měla kamarádku. Proto pro mě bylo nejprve trochu zklamání, že jsem byla zařazena do Mrzimoru. Hned po zaregistrování jsem začala pořádně prozkoumávat Hrádek. Měla jsem trochu obavy, protože v té době jsem ještě nečetla ani všechny knihy, tak jsem se bála, jestli to nebude nějak na obtíž. Proto jsem si hned pročetla školní řád, zákoník i všechny ty výnosy, abych se co nejvíce dozvěděla, jak to na Hrádku chodí, ale byla jsem z toho pořád docela zmatená. Prohledávala jsem všechny místnosti a koukala se, kde co je a snažila se, co nejvíce zapamatovat. Hned na mě ale udělala dobrý dojem moje kolej, Mrzimor. Četla jsem si diskuze, co na koleji probíhaly a hned se mi zalíbili ti lidé tam a říkala jsem si, že je to dobrá kolej. Moje zklamání, že jsem se nedostala do Nebelvíru tedy brzo opadlo. Celkově jsem ale první den byla dost zmatená ze všeho co se děje, takže moje větší aktivita začala až v následujících dnech, kdy mi Jul vše vysvětlila. Pak teprve jsem se začala ve všem dění pořádně orientovat. Jak tak zpětně na svůj první den vzpomínám, byl to jeden velký zmatek, ale rozhodně nelituju, že jsem se na Hrádek kdy zaregistrovala, naopak jsem zato moc ráda
DANDYNA:
První den na hrádku byl pro mě loni ke koci roku bylo začátkem května .Bylo fajn že jsem se mohla hned zapojit do výuky a zorientovat se jak to chodí.Docela se mi dařilo dokonce jsem se do konce roku stihla dostat do top 50 což byl velký úspěch.Už od začátku se do školy přihlašuji z domova mám tu klid na soustředění a přemýšlení .První den jsem si přečetla nástěnku s pravidnách a ceduli a školním řádem a porozhlédla se po učebnách co se budu učit a napadlo mě že by vlastně bylo fajn zkusit jen tak závěrečné zkoušky i když ze začátku když jsem u každého předmětu viděla kolik tam bylo hodin a látky tak jsem si říkala že je to až nemožné dohnat a ještě mě dorazilo zjištění že si musím výuku zálohovat neboť bude smazána což při celoročním studiu není problém teď to dělám vždy po hodině ale tehdy mi při pomyšlení že mám dva měsíce na to abych dohnala celý rok nebylo zrovna do zpěvu.Ale řekla jsem si že za pokus nic nedám a když to nestačím že se nic neděje nakonec jsem neprošla jen z run a to ještě proto že jsem poslal zkoušku jen o dvanáct hodin později ale to byla má chyba celkově to byl opravdu velký úspěch.Taky mě ten první den napadlo jaké to asi bude až ode dneška za sedm let budu absolvovat co všechno už budu vědět jak moc se za tu dobu změním?Vydržím tak dlouho studovat?Vyhraje má kolej někdy školní pohár?To byly otázky které mě napadli jako první a dodnes na ně nemám odpověď ale zatím jde vše dobře tak snad to půjde i nadále i když už teď se sama sebe ptám jak chci letos dělat čtrnáct zkoušek když loni jich bylo deset a dala jsem to jen tak tak ale stejně se na to těším a to je dobře dokud mě škola baví nic není straceno
sylvians:
Mno, to už je docela dávno, jak tak o tom přemýšlím. Skoro
si to ani nepamatuju. Byl to tuším únor, březen, rok 2011 (plus mínus), když
jsem stanula před Moudrým kloboukem. Zda rozhodl správně, teď nedokážu říct.
Ale vzhledem k událostem ano, pro tenkrát to byla správná volba. Ale člověk se
s časem mění, a myslím, že teď už by to nebyl ani Nebelvír ani Mrzimor, který
mám tak ráda. Hold změna je život. Ale to jsem odbočila. Pro tenkrát byl
Nebelvír mým domovem. Bylo tam veselo, pamatuju si, že tam tehdy s námi byla na
výměnném pobytu Any (Sargo). Takže na otázku, kde mám hledat famfrpálové hřiště
se mi dostalo odpovědi „hledej šmudlo, hledej!“ a koleji vládly gumové
kachničky. Jééé *zasní se* Byla tam sranda, a přesto se vždycky našel někdo,
kdo by mi pomohl a poradil. Bylo to místo, kam člověk mohl přijít s čímkoli a
měl jistotu, že se najde někdo, kdo mu řekne svůj názor a poradí mu, pochopí.
Chytlo mě to, začala jsem pomáhat své koleji po stránce bodů, poznávat nové
lidi, učit se.
Dost času mi zabralo i objevování hradu. Přece jen tam tehdy
byly ještě ukryté některé části toho chcíplého psa, nebo jak se to jmenovalo a
mnoho dalších věcí. Hodiny mě zaujaly, začala jsem znovu tvořit, psát, vymýšlet
a snít. A musím říct, že to přineslo své ovoce. Teď nedávno jsem našla své
obrázky ke svým prvním ročníkovým zkouškám a měla možnost je porovnat, i když
kreslit vůbec neumím. Byla jsem dost překvapená tou změnou. Takže se snažte, má
to svůj význam!
Všechno pro mě dostalo nové tvary, měla jsem možnost poznat
jiné názory, úžasné lidi i ty, kterým se právem říká zvláštním spojením-
kreativní člověk. Všechno pro mě bylo nové, zajímavé a neokoukané. Našla jsem
tak mnoho nápadů, co si počít se svým volným časem, čím se zabývat. Otevřely se
mi nové obzory, objevila jsem malou odbočku kdesi v křoví z cesty, kterou jdou
ostatní. Tehdy jsem si to ještě moc neuvědomovala. Věděla jsem pouze, že tady
chci zůstat a stát se součástí tohoto hradu. Kolej mě přijala, lidé se zdáli
fajn, bavilo mě to. Neviděla jsem teda důvod, proč nezůstat.
První den je vždycky plný zážitků a dojmů, některé se
potvrdí, jiné budou mylné. U mě to bylo stejně. Když se k němu vrátím,
uvědomuji si, jak krásnou cestu jsem tehdy objevila. Poznala jsem úžasné lidi,
učila se mnoha užitečným věcem od těch praktických, jako je psát na počítači,
až po ty, které bych nazvala krásnými a člověk se je může učit pořád, jako je
psaní povídek, kreslení, schopnost vymýšlet nejrůznější řešení. Dal mi skvělý
základ pro to, čím jsem nyní, čemu věřím a co mě baví. Udělal ze mě jiného,
snad i lepšího člověka. Jsem moc ráda, že jsem mohla být nějaký čas jeho
součástí, ale mám takový dojem, že už mi dal vše, co mohl.
