Dneska jsem si opět
říkala, jaká je škoda, že z knihovny zmizely odkazy na soukromé stránky
hradníků – na vaše království, kde si vše řídíte sami. Tvorba a svět druhých mě
hodně zajímá, proto jsem se rozhodla vyhlásit tuto soutěž. Splnit ji můžete
dvěma způsoby. Jeden je určen pro ty, kteří své stránky mají, druhý pro ty, co
je nemají.
Pokud vlastníte své
stránky, napište mi o nich. Jak dlouho je máte, co vás k tomu vedlo, komu
byly určeny, co na ně vkládáte? Rozepište se o svém království, kde se cítíte
dobře a nezapomeňte přidat i adresu.
Nevlastníte-li své
stránky, nebo o nich nechcete mluvit, sepište mi soutěž formou úvahy. Proč si
lidé zakládají své stránky, uvažujete o založení, láká vás to, o čem by stránka
byla, nebo vás to vůbec nezajímá a považujete to jen za ztrátu času?
Vaše vypracování
zasílejte sovkou na AllyOwens@seznam.cz do 20. 10. 2013.
V Y H O D N O C E N Í
Děkuju vám za příspěvky, které jste mi do soutěže zaslali.
Mohla jsem trochu nahlédnout do vaší tvorby, čehož si vážím. :) Potěšilo mne,
že jsem inspirovala pracovnice v knihovně a místnost s blogy se
vrátila.
Diggy Mourovatá – 25 bodů
Jitřní Hvězda – 20 bodů
Franch – 30 bodů
Jitřní Hvězda
Myslím si, že založit si svoje stránky nebo blog není špatný
nápad. Naopak, podle mě je hezké když má člověk místo o kterém ví nějací jeho
přátele a kam může dávat své obrázky, příběhy, básničky, názory. Zároveň to má
výhodu oproti facebooku, že tam sice lidé můžou chodit, ale v podstatě nikdy na
vaší stránku někdo cizí nenarazí, takže to je skoro bezpečnější než sociální
sítě. :D Já osobně jsem si pár stránek založila, ale štve mě, že třeba zapomenu
heslo a apk už se tam nedostanu. Ale jedny stránky se mi docela povedly.
Přečetla jsem si jeden díl nějakého studentského časopisu, zrovna na konci
školního roku, kde se psalo hodně o různých vysokých školách, a tak jsem si
založila svojí univerzitu Adi Papouškové. Udělala jsem si stránku a napsala tam
všechno možné. Jsou to hlouposti, ale mělo by to být na téhle adrese: www.univerzita-adi.webnode.cz Můžeš
se tam podívat, jen tak pro zábavu. JInak jenom nemám ráda stránky, kde lidi
jenom opisují to co napsali jiní a dávají tam obrázky co vyrobili jiní a
tak. Ale občas se zasměju vtipům, které najdu na blozích lidí z Hrádku.
Prohlédla jsem všechny co byly v Knihovně a bylo to zábavné. Díky za dobrý
nápad, mohly bychom s Turkiš97 tuhle místnost v knihovně nějak obnovit. ;)
Takže ještě něco k mojí Univerzitě Adi Papouškové. Jak jsem již napsala,
založila jsem si je na konci minulého školního roku. Na začátku jsem si s nimi
dost vyhrála a pak jsem se tam ještě párkrát v průběhu času vrátila, ale pak jsem
na ně skoro zapomněla, díky, že jsi mi je připomněla, možná je trochu obnovím.
:) Jenom chci připomenout, že nejde o takovéty klasické strányk s mými díly, ty
nikde nemám, jenom jsou uložené v mém počítači, ale je to prostě stránka o
vymyšlené univerzitě. Bohužel má moje univerzita přes nespočet fakult jenom dva
žáky a to moje rodiče. :D Kdyby ses náhodou chtěla přihlásit ke studiu můžeš,
ale ještě to budu muset dopracovat. Stejně jsem vlastně tak počítala, že se na
ty stránky podívají jenom ti, kterým o nich řeknu. Třeba mojí babičce, která je
umělkyně se moc líbily a myslím, že se zamlouvaly i tátovi. Toť asi tak vše,
nechci tě zahlcovat romány, jak je mým zvykem. :D
Diggy Mourovatá
STRÁNKY MÝCH MALÝCH MAŽORETEK.
Stránky jsem založila za účelem rychlejší a
efektivnější komunikace s rodiči mých malých svěřenkyň. Je to 22 maličkých
holčiček ve věku 7-12 let, což znamená kategorie kadetek. Trénuju je už šestým
rokem a stránky máme založeny asi čtyři roky. Kdysi jsme každou informaci
řešily přes "lístečky", kdy jsme napsaly pokyny v počítači, vytiskli
je a lístečky holkám rozdaly. Kolikrát se nám ale stalo že je holčičky ani z
baťůžku nevytáhly nebo je ztratily. Proto jsme se rozhodly tyto stránky
vytvořit a informovat rodiče touto cestou. Postupem času se stránky staly
informační studnicí jak pro rodiče, holčičky, ale i pro nás. Záložka vzkazy
patří hlavně omluvenkám a dotazům. V aktualitách se rodiče dozví o všech
novinkách, platbách, tréninzích navíc atd., v záložce vystoupení a soutěže jsou
vypsané všechny akce na kterých nás může veřejnost vidět a kam nás mohou přijít
lidé podpořit. Nejvíce vystoupení a soutěží máme na jaře, kdy nám začínají
kvalifikace a semifinále na MČR v mažoretkovém sportu. Finále pak většinou bývá
v černu. Ve fotogalerii můžou rodiče vidět své ratolesti "v akci".
Vkládáme sem fotografie z vystoupení, soutěží, soustředění a tréninků. Bohužel
kapacita fotogalerie je na tomto webu velmi omezená, proto jsme veškeré fotky
začaly dávat na FB: https://www.facebook.com/pages/Ma%C5%BEoretky-a-LadyJ-Juventus-Karvin%C3%A1/165307160246431 ,
kam sdílíme i videa a výsledky soutěží. Dále máme na stránkách sekci "naše
úspěchy" kde se chlubíme veškerými úspěchy, které se nám podařilo zatím
získat. Už od malička mažoretkovým sportem žiju a ještě víc jsem se k němu
přimkla, když jsem začala trénovat kadetky. Na mnoha soutěžích mám více trému
za ně než za své vlastní soutěžní vystoupení. Nejhezčí odměnou pro mě však je,
když vidím rozzářené tvářičky mých zlatíček, když se jim sestava povede, nebo
když dostávají na vyhlášení medaili. Přikládám ti i pár videí z letošní sezóny.
:-D
Formace kadetek baton: http://www.youtube.com/watch?v=GduOoLPXLGQ
Defilé kadetek baton: http://www.youtube.com/watch?v=Iig7gMRetVo
Sólo mojí svěřenkyně Anetky: http://www.youtube.com/watch?v=a1-RotvYS_A
Franch
Abych řekla pravdu svůj blog jsem se pokoušela založit už
nespočetněkrát. Ale to, až později. Jak jsem začala objevovat svět tvorby
stránek? Začalo to docela nevinně. Jednou moje kamarádka dostala model malého
asi 12 centimetrů velkého koníka a k němu jezdkyni. Mě se to tak líbilo,
že jsem to chtěla také. A tak jsem v devíti letech dostala na Vánoce můj
první model koně a jezdkyni. Já vím, zatím to moc nedává smysl. Co mají probůh
modely/ hračky společného vůbec s internetem a stránkami? Po dvou letech
sbírání jsem nashromáždila asi kolem 20 kusů modelů a jednou jsem si tak hrála
s koníkem a koukám, že je na něm vyryt název firmy, která ho vyrobila. Byl
i na všech ostatních a i na krabicích od jezdkyň a sedel a uždění. Tak mne
napadlo zadat to jméno do vyhledávače na internetu. A vida. Vyjela mi hned celá
stránka odkazů. Později jsem zjistila, že existují různé obchůdky pro tito
modely, kde se dali koupit nejen nové kousky do sbírky ale také různé vybavení.
Furt to nedává smysl? Nedivím se! Ale teď už se dostávám k tomu hlavnímu.
Po pár dalších dnech, spíše týdnech ne-li měsících jsem si všimla, že ti co
mají svůj obchůdek, na které jsem se ráda koukala na výrobky ostatních a občas
neodolala a s oblibou jsem je vyhledávala, že tito lidé mají i většinou
svůj „ranč“. Šlo o něco tipu e-ranče, kde na stránky psali o svých modelech,
pojmenovávali je a to samé i jezdce a jiná zvířata. Dělali jim profily a psali
o tom, co dělají, stavěli jim stáje z krabic a baráčky pro jezdkyně.
Většina z nich i fotila krásné foto příběhy. Hrozně se mi to zalíbilo.
Také jsem chtěla stránky o mých modelech. Měla jsem jen dva problémy. Ten první
neměla jsem fotoaparát a ten druhý jak stránky vytvořit? Po roce pokoušení
založení se mi to jednou konečně povedlo. 17. Prosince 2011 jsem už po X. té
zkusila založit stránky. A ejhle oni to vydrželi! Prvním článkem byl profil
jednoho mého modelu. A takhle to pokračovalo, po vánocích jsem si našla pár
spřátelených blogů. V naší sběratelské komunitě jsme to nazývali OR-
Oblíbené Ranče. No a tak minul rok a pak půlka druhého roku. To jsem založila
druhý blog. Chvíli fungovali oba blogy, pak ani jeden, pak jeden. Nakonec jsem
usoudila, že nemá cenu se dál starat o blog o modelech a začala jsem se věnovat
blogu druhému. Však první blog jsem úplně nerušila. Nechala jsem aktivní rajče,
na které občas nahraji fotografie a přidám krátký článeček pro ty, kteří na mě
úplně nezapomněli. Nebudu popisovat komunitu e-rančerů, to by bylo na
dlouho, ale teď ještě něco málo o mém druhém blogu. Ten jsem založila asi pár
měsíců zpátky. Nevím už přesně kdy, někdy v dubnu nebo květnu 2013. Zatím ještě
sháním pořád někoho, kdo by mi udělal design, ale jinak blog funguje jak má.
Sem tam přidám článek. Už jsem stihla publikovat jednu celou povídku, sem tam
nějaká povídka na jeden díl anebo krátká básnička. Tento blog jsem si založila,
protože už nemám potřebu nutně psát o modelech- ty mi slouží na okrasu na
polici. Ale založila jsem ho proto, že můžu psát skoro o všem, o čem se mi
zrovna chce. I proto je můj blog bez zaměření. Zrovna teď začnu po odmlce-
zájezd do Španělska zase přidávat nové díly povídky, kterou jsem napsala
s jednou holčinou, co také chodí na Hrádek. Přiznávám, tu povídku napsala
z větší části ona, ale což.
